Chrousti

Chroustí rok

Bylo ještě docela chladno. Stromy se zazelenaly a byly plné čerstvého a mladého listí. V něčem byl však tento rok přece jenom jiný než ty předchozí. Byl rokem chroustů! Nikdy předtím jsem je neviděl a trochu jsem se jich bál. Byli velicí, tuční a když se navečer vyrojili v celých mračnech ozýval se všude charakteristický bzukot. Pro stromy to byla určitě velká pohroma, ale pro nás děti velké chroustí dobrodružství. Nastal velký lov na chrousty. Kdo nachytal nejvíce byl naším hrdinou! Ze sklepů zmizely snad všechny pětilitrové sklenice na okurky a přeměnily se na chroustí ubytovny. Ne že bychom chrousty trápili. Dokonce jsme si mysleli, že se o ně vzorně staráme. Do sklenic jsme jim nosili ty nejčerstvější listy a pilně jsme zajišťovali jejich výcvik. Vycvičit chrousta tak, aby byl lepší než chrousti těch ostatních bylo velmi náročné. Chroust musel dosahovat značné obratnosti a proto byl cvičen hned v několika disciplínách. Nejčastěji ve šplhu po klacíku, v běhu po rovné ploše, ve startu z letové plochy, v rychlosti letu a doletu na co největší vzdálenost. Jako cvičitel chroustů jsem dosáhl obrovských úspěchů v naší chlapecké komunitě. Holky nedosahovaly srovnatelných výsledků a proto jsme nad jejich chrousty ohrnovali nos. Lepší chrousty než já měl snad jenom můj rival Franta, který mi vždycky lezl do zelí a dokonce bránil mým snahám okouzlit Lenku Kudláčkovou. Kvůli Frantovi jsem také přišel o první místo v závodě o nejdelší dolet. Chrousta jsem ze zkušenosti vázal na nit za pravou zadní nohu. Franta z taktických důvodů odmítal sdělit jak váže! V průběhu závodu došlo k překřížení nití našich favoritů a nastala hromadné havárie díky níž zvítězil chroust naprosto neznámého přespolního účastníka. Při vyšetřování havárie vyšlo najevo, že Franta vázal svého chrousta za levou nohu, což jednoznačně svědčí o jeho nečestných úmyslech. Ke střetu tak muselo zákonitě dojít a z toho je jasné, že mi vítězství nepřál. Jedno nedělní ráno jsem seděl za oknem a do našeho bytu proudila záře ranního slunce. Přímo do sluníčka se dívat nedalo, ale když jsem zavřel oči vnímal jsem za víčky horký vodopád světla. Jak jsem si promnul ještě ospalé oči začaly se za mými víčky tvořit nádherné barevné obrazce. Jedny barevné kruhy střídaly druhé a báječně se u toho snilo o Lence. Mé snění přerušilo náhlé zmizení slunce. Ne neztratilo se docela, ale přes mraky se ke mně neprobojovalo. Návrat ze snů mne vrátil k problémům dne. Přemýšlel jsem zda je pravděpodobné opakování včerejších divokých jízd kočárkem do zdi. Po reakci našich rodičů, kteří si důsledně stěžovali na nepoměrně starší bratry Jonášovy, že nás chtěli zabít jsem posoudil možnost jako nepravděpodobnou. Nám mladším se to docela líbilo. Obvinění násilníci nás umístili na vrcholu sjezdu do kočárku a s rozběhem dali našemu stroji co nejvyšší rychlost. Za nadšeného jásotu okolního davu dětí se pak kočár řítil svahem dolů a zastavil se až nárazem o zeď. Marná byly snaha násilníků, hájit se tím, že na zeď umístili ochrannou matraci. Poslední divoká jízda skončila totiž tím, že okolo jdoucímu dospělákovi přistálo v náručí dítě, které bylo po nárazu na zeď matrací katapultováno až do výše prvního podlaží našeho domu.Od té chvíle jsme všichni měli zakázáno účastnit se jakýchkoliv her s bratry Jonášovými. Sice jsme se divili proč tak přísný soud rodičů, když se nikomu vlastně nic nestalo, ale z obavy aby se zákaz nerozšířil i na kamarádění s chrousty jsme tento zákaz ctili. Bloumal jsem tedy kolem domu hledaje náhradní zábavu místo jízdy kočárem a náhle jsem zaslechl podivné chrastění z dešťové rýny. Po chvíli přemýšlení jsem usoudil, že bych se mohl přece jenom stát vítězem v kategorii co největšího množství nachytaných chroustů. Bylo totiž naprosto jasné, že takový škrábavý zvuk může vydávat jenom chroust obecný. Rychle jsem vyhodnotil situaci. Při večerním náletu chrousti naráží na střechu, kutálí se do okapové rýny a odtud padají okapovou rourou dolů až do čistícího sifonu. Malý prostor jim neumožňuje odlet, plech roury je hladký a neumožňuje zpětný výstup. Domů je tady spousta a každý má několik dešťových svodů. Hurá bude jich tam stovky. Zbývalo ještě vyřešit jak otevírat sifonové uzávěry, které byly z jakéhosi těžkého materiálu.

Pro rozsáhlost akce jsem do ní zasvětil svého mladšího bratra což se později ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí. Další den jsme totiž prováděli nájezd na blízké kukuřičné pole a bráška našel v poli kovovou kramli - ideální nástroj na otevírání čehokoliv. Je pravda, že jsme málem o vzácný nástroj přišli při rychlém ústupu z kukuřičného pole. Zrovna když jsme se věnovali konzumaci šťavnaté kukuřice, objevil se na druhém konci lánu hlídač Vávra. Marně jsem se snažil zabránit panice. Přestože jsem upozorňoval na stáří hlídače a jeho neschopnost rychlého běhu všichni se dali na bezhlavý úprk směrem k sídlišti. Bylo mi jasné, že sám těžko zdůvodním množství zkonzumované kukuřice a vydal jsem se za ostatními. Z dálky za mnou přilétaly útržky vět nesených větrem. Já vás jednou dostanu... však počkej ..cholku, až tě ..tím. V bezpečí se mi pak bratr přiznal, že chtěl původně kramli odhodit, aby se mu lépe utíkalo, ale zabránila mu v tom představa, že by tak cenný nástroj mohl padnout do rukou nepřítele. Vítězství už nestálo nic v cestě! Večer jsme podnikli výpravu najisto. Kramlí jsme otvírali jeden sifon za druhým a chrousti se stěhovali do speciální přepravní krabice. Druhý den jsme slavili totální vítězství a Frantovy zbyly jenom oči pro pláč. Na několik dní jsem se stal hlavním hrdinou našeho společenství. Přišel však i den, kdy bylo jasné, že chroustí období končí. Chroustů začalo ubývat a proto jsme se rozhodli, že propustíme na svobodu naše zajatce. Na volnou zatravněnou plochu jsme donesli a vysypali zdokonalené a vycvičené chrousty a pronesli jsme k nim několik projevů o svobodě a volnosti. Zpočátku to vypadalo, že si chrousti neuvědomují jaké cti se jim dostalo a delší dobu se nedělo nic. Potom však k našemu velkému nadšení došlo k prvnímu pokusu o start. První odvážlivec sice havaroval po několika metrovém letu, ale brzy jej následovali další a další. Louka se postupně proměnila v hučící letiště. Jednotlivé roje startovaly jeden za druhým a zdálo se, že masový odlet nemá konce. Pak nastalo téměř slavnostní ticho, které nikdo z nás nechtěl přerušit. Domů jsme se pod dojmem velkého zážitku vraceli rozmlouvajíce polohlasně a plánovali jsme, že za rok uspořádáme ještě větší letecký den. V dalších letech však nebyla již tak velká úroda chroustů a už se nám letecký den zopakovat nepodařilo. Postupně jsme se věnovali jiným zájmům a na chrousty jsme časem zapomněli. Já sám osobně jsem v pozdějších letech narazil na chrousty ještě třikrát. Poprvé při procházce lesem, kde jsem si uvědomil jak jsou chrousti po přemnožení pro les nebezpeční. Jejich apetit byl tak velký, že z listí na stromech moc nezbylo. Podruhé, kdy jsem zjistil, že chrousti chutnají nejvíce slepicím. U tetičky na dvorku stačilo zatřást moruší a chrousti padali jak zralé ovoce. Co ovšem přišlo pak mne samotného překvapilo. Místní slepice nasadily k mocnému trháku přičemž jejich zrychlení z místa konkurovalo vozům zahraničních značek a v tu ránu bylo na dvoře čisto. Potřetí jsem už viděl jen malé letní chrousty, na louce za chatou. Jsou to ovšem proti klasickým chroustům trpaslíci. Nevím! Ti praví chrousti z mého mládí se asi někam vytratili. Pokud byste znali místo kam se odstěhovali dejte mi vědět. Pro ty kteří opravdového chrousta snad ještě neviděli přikládám ústní popis z doby leteckého dne, kterým můj kamarád Petr stručně definoval chrousta:

Chroust obecný má obvykle velikost zralé švestky a někdy je i větší. Oči má vykulené a kousadla má silná, ale ne tak jako Roháč. Z hlavy mu rostou tykadla zakončená takovými smetáčky, které kdyby byly větší, daly by se použít k ometání prachu. když ho obrátíme na záda mává na nás mnoho nožiček (neuměl je ještě spočítat). Pod nožičkami začíná zadeček střídání černých a bílých proužků. Pokud nám neuteče, když ho obrátíme na nožičky, uvidíme tvrdé krovky na jeho zádech. Když startuje roztáhne krovky, vysune křídla a uletí nám. Při startu bručí jako vrtulník. Za chvíli ho není vidět.

I z dnešního pohledu musím konstatovat, že se jedná o poměrně zdařilý popis chrousta. Podobný obraz jsem si uchoval i já ve svých vzpomínkách.

[ Home ]